Historie

Vůbec poprvé se na Masarykově okruhu rozezněly závodní motory v září roku 1930. Československo tehdy zareagovalo na čilý stavební ruch v zahraničí, kde se budovaly specializované okruhy, a západně od Brna vytvořilo unikátní trať, ve které se mísily rychlé pasáže s členitými a kopcovitými úseky. Na přípravu tratě si do Brna přizvali i legendární českou závodnici Elišku Junkovou a společně vytýčili okruh o délce 29,1 kilometru, vedoucí městskou zástavbou i lesem.

Masarykův okruh byl delší než pověstná Severní smyčka Nürburgringu a pro všechny startující se stal tou nejnáročnější výzvou. Nejúspěšnějším předválečným závodníkem se stal Louis Chiron, jenž v Brně zvítězil třikrát po sobě a tím se nesmazatelně zapsal do historie města. Jeho jméno nese i jedna z ulic v městské části Bosonohy.

V letech 1930 až 1937 se na Masarykův okruh sjížděla největší závodnická esa světa. Legendární Tazio Nuvolari, jeho životní rival Achille Varzi, bravurní Rudolf Caracciola, talentovaný Bernd Rosemeyer, dlouhán Hans Stuck, divoký Giuseppe Farina a mnoho dalších jezdců, kteří v předválečném období vládli nejprestižnějším závodům Grand Prix.

Masarykův okruh se stal takovou sportovní výzvou, že si závod nenechávali ujít jen věhlasní jezdci, ale i slavné týmy. Hned na první ročník v roce 1930 dorazila stáj Scuderia Ferrari a následovaly tovární týmy Bugatti nebo Maserati. Stříbrné šípy Auto Unionu a Mercedesu vládly Brnu v letech 1934 až 1937, kdy se zde jelo naposledy.

Už pouhý rok po válce v roce 1946 se manifestovalo za návrat automobilových závodů na Masarykův okruh. Z důvodu poválečného nedostatku, nutnosti oprav a zkrácení okruhu na 17,8 kilometru se zde jel první závod až v roce 1949 – ale čekání stálo za to. Brno zažilo premiéru Velké ceny Československa vozů formule 1. Statisíce diváků bylo znovu svědkem klání těch nejlepších jezdců na nejrychlejších strojích světa.

Úspěšný závod formule 1 se měl konat i v roce 1950, kdy vzniklo mistrovství světa F1, nicméně komunistický režim zatáhl za kosmopolitním západem oponu a pojmenování Grand Prix nahradil socialistický název Závod družby národů.

Pozvolný útlum automobilových závodů nahradil nástup motocyklů. Vůbec první motocyklový závod se zde konal v roce 1950 a zpočátku měly tyto podniky spíše národní charakter. Na konci desetiletí se však na „západními zeměmi zapomenutý“ okruh začala vracet slavná jména jako Hans Baltisberg, Horst Kassner, Eric Hinton, Gary Hocking, Jim Redman a další. Těm všem skvěle konkurovaly domácí hvězdy v čele s Františkem Šťastným, Gustavem Havlem, Františkem Bartošem, Václavem Parusem atd. Masarykův okruh se vrátil na mapu světového motorsportu, ale ta nejdůležitější éra měla teprve přijít.

Od 60. let se pořadatelé snažili o zařazení Brna do Mistrovství světa silničních motocyklů. K tomu bylo zapotřebí zajistit co nejvyšší bezpečnost městské trati. Z toho důvodu byla z profilu okruhu vykrojena zajížďka do Žebětína a celková délka se zkrátila na stále úctyhodných 13,9 kilometrů. Zrekonstruovaná trať s novým asfaltovým povrchem přivítala mistrovství světa v roce 1965 a začala psát historii, která trvá dodnes.

I přes své zkrácení o více než polovinu oproti roku 1930 byl Masarykův okruh stále tím poctivým městským okruhem, vedoucím nepřetržitě se rozšiřující zástavbou. A na něm se proháněly ty největší hvězdy motocyklového světa. Mike Hailwood zde v roce 1966 vyhrál rovnou tři závody, poté převzal dominanci legendární Giacomo Agostini, který v Brně vyhrál poprvé v roce 1966 a jeho triumfální série trvala až do roku 1973, kdy poprvé spatřil šachovnicovou vlajku jako druhý v pořadí.

Phil Read, Bill Ivy, Jarno Saarinen, Johnny Cecotto a mnoho dalších se stali vyhledávanými jmény podpisů chtivých fanoušků. Motocyklová velká cena byla největší sportovní událostí země, nicméně i automobilové závody nastartovaly novou éru v podobě evropského mistrovství. Prestižní šampionát se do Brna vracel vždy na jaře, zatímco motocykly vládly Brnu v srpnu.

Masarykův okruh doznal ve jménu bezpečnosti dalšího zkrácení na 10,9 kilometru, bohužel bylo jasné, že městská trať není dlouhodobě udržitelná a dříve či později bude nutné vybudovat moderní autodrom.

A zatímco se hledalo ideální místo a rodily se nejrůznější varianty, motocyklová Velká cena Československa a automobilová Grand Prix Brno dále lákaly statisíce fanoušků k trati Masarykova okruhu, obehnané balíky slámy (pro motocykly) nebo ocelovými svodidly (pro automobily).

Jenže ani ty sebelepší bezpečností prvky Mezinárodní motocyklové federaci nestačily a po vyškrtnutí královské kubatury 500 ccm z brněnského závodu se nakonec světový šampionát definitivně sbalil po roce 1982 a místo něj se pořádal závod evropského motocyklového mistrovství.

Naopak evropský pohár v závodech automobilů zůstával až do poslední chvíle a jezdci extrémně rychlý okruh milovali. Jen málokterá trať jim dokázala nabídnout takový požitek z jízdy jako ta brněnská. Hans-Joachim Stuck, Gerhard Berger, Dieter Quester, Tom Walkinshaw a mnoho dalších svištěli po Masarykově okruhu na plný plyn a lidé na ně koukali z oken svých domů nebo ze zaplněných diváckých ploch. A zatímco v roce 1986 probíhalo dojemné loučení s městským okruhem, v lesích nad Žebětínem se rodil moderní automotodrom.

Je doslova symbolické, že Automotodrom Brno leží v lůně původního Masarykova okruhu z předválečných let. Ať už se vydáte do areálu současného okruhu z kterékoliv strany, vždy pojedete po fragmentech toho původního.

Hned po otevření v roce 1987 se do Brna vrátilo Mistrovství světa silničních motocyklů a novinkou bylo Mistrovství světa cestovních automobilů. Rok poté se diváci kochali pohledem na sportovní prototypy z Le Mans při závodě Mistrovství světa sportovních vozů a další prestižní podniky v průběhu let následovaly.

Mezi sezónami 1997 a 1998 došlo k zásadní modernizaci paddocku, rozšíření pit lane a výstavbě nových garáží, aby bylo možné komfortně přivítat čím dál rozrůstající se zázemí motocyklového mistrovství světa, které se na automotodrom pravidelně vracelo až do roku 2020.

Po roce 2020 se zdálo, že se Mistrovství světa silničních motocyklů na Automotodrom Brno už nikdy nevrátí. V roce 2023 však areál získal nový majitel a v červenci 2025 byl oznámen návrat nejprestižnějšího motocyklového šampionátu zpět do České republiky.

Ve spolupráci s klíčovým partnerem, skupinou CREDITAS, následně odstartovala rozsáhlá rekonstrukce automotodromu, která byla nezbytnou podmínkou pro opětovné pořádání světového šampionátu. Došlo k výměně asfaltového povrchu, instalaci moderních signalizačních LED panelů, rozšíření bezpečnostních zón podél závodní dráhy a řadě dalších úprav.

Úspěšnou obnovenou premiérou Grand Prix České republiky v termínu 18.-20. července 2025 se ikonická závodní trať znovu pevně zařadila do kalendáře MotoGP.